Odkládání návštěvy zubaře

Dneska vám budu vyprávět příběh o své nejmenované, velmi dobré kamarádce. Takže, Alenu Novákovou z Tábora (jeeejda, promiň, Ali) nesnesitelně bolel zub. Ale fakt jako nesnesitelně - pokud chcete zahájit nějakou redukční dietu, doporučuju si vyrobit bolavý zub. 

Opravdu jako hodně zhubla - protože nemohla jist nic jiného, než kašovitou stravu, že jo. Ale vážně jí to prospělo a moc ji to sluší. Pravda, taky začala dost pít, protože bolest lehce ustoupila až tak po půl litru finský. Ale jak zhubla, tak jí to v parku na té lavičce ve tři ráno fakt seklo - člověk měl skoro chuť si ji vzít domů. Dokonce i Béďa, místní bezdomovec, se s ní podělil o kartonovou krabici a ráno k snídani ji zachránil loknutím krabičáka. 

No, každopádně ta spotřeba vodky začala lézt trochu do peněz a pojišťovna to odmítla uznat jako léčebný prostředek. Alča se tedy rozhodla překonat veškerý svůj strach (možná jí v tom pomohla naprostá ztráta sebeúcty v tom parku) a objednala se k zubaři. 

Nikoho asi nepřekvapí, že den před návštěvou bylo po bolesti - to tak prostě je, aby si člověk mohl připadat jako naprostý hypochondr s naprosto nulovým, ba skoro až záporným prahem bolesti. I tak se Alka donutila k zubaři jít. 

Zub, který popsala jako ten zlobivý, zubař naopak vyhodnotil tak, že hezčí a zdravější zub jaktěživ neviděl, ale že se mu nějak nelíbí osmička vlevo dole, o které je Alena přesvědčená, že už ji dvakrát vytrhli. Ale zubař je zubař a má vždycky pravdu. 

Ali si nechala dát injekci, kdy doktor asi špatně vyhodnotil váhu Aleny a počítal to i se zubařským lehátkem, jelikož Ali slintala na jednu stranu ještě dva dny, a ponořil se do opravy osmičky. Vrtání se mu zřejmě dost zalíbilo, a když ani po důkladném vrtání osmičky nic nenašel, nenásilně se přesunul k sedmičce. 

Po dokončeni ošetření si řekl o 12.500 Kč za použití diamantového vrtáku a se šťastným zábleskem v očích navrhoval termín objednání za půl roku, kdy by asi radši tu osmičku vytrhl, aby nezačala dělat problémy.